Od Slunce přes Říčansko až do pravěku. Kentauři na cestách
Dva dny, desítky kilometrů a cesta dlouhá miliony let. Starší žáci ZŠ Sofie během adaptačního pobytu prozkoumali říčanskou Astrostezku, historii svého města i život pravěkých lidí. Základnou jim byl náš vlastní školní areál v Kuří.
První zastávka: Slunce. Poslední: Neptun.
Kdo říká, že při adaptačním pobytu musí děti zůstávat na jednom místě? Naši Kentauři se rozhodli poznávat svět v pořádném měřítku. Během prvního dne stihli projít sluneční soustavu a vydat se za historií Říčan.
Výprava začala na říčanském náměstí, kde děti objevily první zastávku místní Astrostezky – Slunce. Odtud pokračovaly po jednotlivých planetách, studovaly informační tabule a společně hledaly odpovědi na připravené otázky.
Trasa vedla přes Marvánek až k Říčanské hájovně. Cestu lesem nám zpestřovala hra na Medvěda, při níž se děti musely při zaznění příslušného slova co nejrychleji schovat. Poznávání sluneční soustavy tak místy připomínalo spíše expedici do divočiny.
U Japonské zahrady už část výpravy myslela více na blížící se oběd než na poslední planety. Naštěstí nás čekalo jen dokončení stezky a zasloužený odpočinek.
Říčany, jak je neznáme
Po obědě jsme pokračovali do historie našeho města. Na Říčanském hradě nás Lukáš provedl minulostí Říčan a přiblížil dětem život jejich dávných obyvatel.
Zvláštní pozornost vzbudilo vyprávění o místním katovi. Ještě zajímavější však bylo porovnávání historických fotografií říčanského náměstí z devadesátých let se současnou podobou města.
Historie najednou nebyla něčím vzdáleným z učebnice. Děti mohly přímo pozorovat, jak se mění prostředí, které samy dobře znají.
Basketbalový koš za vlastní peníze
Po návratu do našeho areálu v Kuří se část dětí pustila do dalšího projektu. Pod Michalovým vedením společně sestavily basketbalový koš, který si pořídily z výdělku svého samoobslužného stánku.
Tady stojí za to se zastavit. Děti si na nové sportovní vybavení samy vydělaly a následně se podílely na jeho sestavení. Výsledkem nebyl jen nový basketbalový koš, ale také konkrétní zkušenost s odpovědností za společný projekt.
A soudě podle toho, jak intenzivně se nový koš hned využíval, šlo o investici, která rozhodně nezůstane ležet ladem.
První večer jsme zakončili v Kuří. Po nabitém programu si děti našly čas na sport, společné posezení i odpočinek.
Druhý den: Do doby kamenné
Čtvrteční program nás zavedl ještě dál do minulosti. Vydali jsme se autobusem do Jílového u Prahy, kde na nás čekal muzejní program zaměřený na život v pravěku.
Naše průvodkyně nás přivítala v dobovém oblečení a děti se během následujících dvou hodin postupně proměnily v pravěké řemeslníky, hospodáře i lovce.
Vyzkoušely si výrobu hliněných misek, práci se lnem, drcení obilí pomocí kamenů i střelbu z luku. Možnost vyzkoušet si historické činnosti vlastníma rukama měla velký úspěch. Z muzea si děti odnesly nejen nové zkušenosti, ale také památeční placky.
Po obědovém pikniku jsme pokračovali přírodou směrem k vlakovému nádraží. Cestou jsme vystoupali na Boží skálu a následně sestoupili k Sázavě. Počasí nás několikrát překvapilo deštěm, naštěstí se mezi přeháňkami objevilo i slunce.
Ani výluka na cestě zpět nám nakonec nezabránila dorazit včas do Kuří.
Zpátky na společnou základnu
V Kuří už na Kentaury čekalo další dobrodružství. Tentokrát v podobě mladších spolužáků, kteří se právě vraceli ze své pravěké lovecké výpravy.
Dvě věkové skupiny, dva odlišné programy a jedno společné místo, kde se jejich cesty znovu protnuly.
Vlastní areál v Kuří nám letos umožnil uspořádat adaptační pobyt trochu jinak. Děti mohly vyrážet na samostatné výpravy odpovídající jejich věku a zároveň se vracet na společnou základnu, kterou dobře znají.
Právě tady se odehrála další důležitá část adaptačního pobytu: společný večer a příprava na páteční setkání celé školy s rodiči.
